|
Naučná stezka okolo Závišic
Naučná stezka okolo Závišic seznamuje s historickými a přírodními zajímavostmi obce Závišice a okolního kraje náležejícího do přírodního parku Podbeskydí.
Stezka je dlouhá okolo osmi kilometrů a má osm zastavení s posezením, kde si můžete odpočinout. Na každém zastavení je popsaná nějaká zajímavost z obce.
Na šesti z nich jsou také interaktivní prvky pro děti.
1. zastavení - Centrum
1. zastavení - Centrum
První písemná zmínka pochází z r. 1354. K pojmenování i vzniku obce se pojí několik pověstí. Jedna z nich praví,
že rozvodněná Sedlnička odnesla celou nedalekou dědinu Tamovice o několik set metrů po proudu do hustého lužního porostu na nové místo,
kde se stavení zavěsila a lidé nově vzniklou osadu pojmenovali "Závěšice". Jiná verze této pověsti dává zánik Tamovic do souvislosti
s vpádem Tatarů v roce 1241. Proboření hrází rybníků u Ženklavy způsobilo zaplavení tatarského tábora a vesnice Tamovice, kterou níže zavěsily po proudu.
Místní rodák J. Burget jezdíval jako mladý po císařské cestě na jarmark do Frýdku. Cestou míjel vodní tůň lemovanou stromy.
Na vrbě tam prý sedával vodník a vždy, když jel Burget na jarmark, vodník mu sedl na zadní část vozu a vezl se až k prvnímu
domku do Pasek (čp. 39). Tam sesedl a vracel se pomalu kolébavým krokem nazpět k jezírku. Vodník byl údajně dětské postavy, avšak zavalitější.
K závišickému vodníkovi se váže ještě jedna příhoda, s to z období první světové války. Jahnovi vlastnili pole na lukách u říčky Sedlničky,
u místa, kde vtékala voda od dolního mlýna zpět do Sedlničky. Jednoho letního dne šli na pole okopávat úrodu a vzali sebou i nemluvně.
Bylo horko, a tak uložili dítě v dohledu do stínu stromů na břehu potoka. Zanedlouho zjistili, že děťátko již není na místě, kde jej odložili.
Našli jej zatáhnuté až na samém okraji břehu Sedlničky. Nemluvně se vlastními silami tak daleko přemístit nemohlo a jediným vysvětlením pro rodinu Jahnových bylo, že tuto událost měl na svědomí vodník.
Koncem 80. let 19. st se místním mládencům přihodila podivuhodná událost s bílým koněm. Kdo ví, jak to tehdy doopravdy bylo,
poněvadž příběh začal setkáním jinochů v hostinci. Seděli až do zavíračky a pak šli po půlnoci oklikou ke statku, kde měli spadeno na zralé třešně.
Sotva si na nich začali pochutnávat, přihnal se od Libhošťské hůrky tak silný vítr, že ohýbal mladé stromy a keře až k zemi.
Za chvíli se po tomto ležícím stromoví přihnal krásný bílý kůň. Chvíli se prý rozhlížel po okolí a pak se najednou obrátil a stejnou cestou
po stromoví odklusal k úpatí Libhošťské hůrky, k prameni potůčku pod Galiovou Lípou. Když kůň odběhl, stromy a keře se zase napřímily a nastal zase klid.
2. zastavení - Pískovna
2. zastavení - Pískovna - posezení
Na místě kde stojíte ležel před třemi sty tisíci lety pevninský ledovec. Ledovcový štít s centrem ve Skandinávii
zasahoval přes Baltské moře a celé Polsko až k nám. Svou masou se opřel o masív Karpat (Beskyd) a Moravskou branou pronikl
až do prostoru Bělotína. Výška ledovce v našich končinách už nebyla velká. Jen asi okolo 60 metrů. Nicméně i přes to významně
ovlivňoval své okolí. Na vrcholech ledových dob se v předpolí ledovce rozkládaly mrazové pouště a tundry. Prašné bouře odnášely
zvětralé horniny z pahorkatin a vrchovin a ukládal je v podobě návějí spraší na rozsáhlém území střední Evropy.
V bezprostředním okolí velkých řek vznikly dokonce písečné přesypy.
2. zastavení - Pískovna - jak zní dřevo
V našem území se písky a štěrk nesený ledovcem ukládal hlavně v sedimentech ledovcových jezer živených tavnými vodami z ledovce.
Protože dnešní cesta k severu do Baltského moře byla pro řeky uzavřená hradbou ledu, odtékala veškerá voda směrem na jih do povodí Bečvy – do Černého moře.
Mohutný ledovec sebou nesl písek, štěrk a balvany, které strhl při své cestě ze severu. Na okraji, kde ledovec odtával,
vznikaly ledovcové morény, ve kterých můžete nalézt mnoho exotických severských hornin. Nalézt zde můžete například baltský pazourek,
červené skandinávské žuly – rapakivi, či starohorní červené pískovce ze středního Švédska. Na jedné z těchto morén zrovna stojíte.
Některé z bludných balvanů mohou dosáhnout i značných rozměrů. Nejblíže je můžete najít ve vedlejší obci Rybí.
3. zastavení - Paseky u kříže
3. zastavení - Paseky u kříže
Rozvolněná zástavba samostatných zemědělských usedlostí mezi Závišicemi, Příborem a Kopřivnicí se od nepaměti nazývá Paseky.
O jejich vzniku se traduje toto:
Ve středověku pak byli majitelé feudálních panství povinni zabezpečit kupeckým karavanám bezpečný přechod přes svá území.
Hukvaldský pán raději nechal nebezpečný úsek lesa Dubiny osídlit, než aby zajistil ozbrojenou družinu na ochranu kupců.
Každý nový osadník obdržel materiál na stavbu obydlí a do dědičného nájmu 5 jiter zúrodněné půdy (cca 2,5ha),
k tomu stejný kus lesa Dubiny k vykácení a zúrodnění. Stejný postup byl zvolen od Příbora a osídlená oblast byla pojmenována Paseky.
Osídlení zřejmě proběhlo v 15. st. ve 2 etapách.
Nedaleko odtud bydlela pověstná porodní bába, tětka Dominka. Vyprávělo se o ní mnoho příběhů:
Tětka Dominka něbyla edem tak obyčejnu tětku, lebo ona nosivala děcka do Kopřivnice. Odkaď, to sam pambu vi.
Šak ona těž ani v dědině něbyvala, ale až hděsik v polu u samych Pasek, hdě bylo dosť takych lačin a potokuv.
Tož ež ztamoceď musela ty banďury do dědiny vlačiť.
Když někdo ještě nebyl na světě, tak se o něm říkalo: To si ešče pod lopuchem seděl ež tě tětka Dominka našla.
4. zastavení - Na Bělé
4. zastavení - Na Bělé - informační cedule
Z vyhlídky Na Bělé pojmenované podle místa kde se bělilo prádlo, máme, jako na dlani cestu v údolí
po které obyvatelé Závišic kráčeli několik set let. Obyvatelé Závišic neměli po dlouhá staletí ve své vsi kostelík.
Na návsi u ř. Sedlničky, naproti dnešního hostince u Kremlů, měli jen dřevěnou zvoničku.
Ta svým zvonem ohlašovala ráno, v poledne a večer čas pro práci a odpočinek a také dávala vědět o úmrtí občanů.
Obyvatelé Závišic proto navštěvovali kostel sv. Kateřiny v dnes již zaniklé vsi Tamovice mezi Štramberkem a obcí Rybí.
4. zastavení - Na Bělé - kdo tu bydlí?
Na místním hřbitově také pochovávali své zesnulé. Na nedělní mši do Závišic začali docházet až od r. 1935,
kdy si postavili uprostřed vesnice kostel. Cestičkou do Tamovic pak již nikdo nechodil a po združstevnění
pozemků a následné hospodářsko-technické úpravě půdy v 70. letech 20. st. stezka zanikla. Za tu dlouho dobu,
co pobožní lidé docházeli do Tamovic, si vyšlapali cestičku podél bývalých rybníků, souběžně se Sedlničkou.
Prostor mezi Sedlničkou a cestičkou zabírala malá obdělávaná políčka. Travnatá polní stezka vedla od hráze
bývalého rybníka u Bělského potůčku a směřovala přímo k Tamovickému mlýnu. Končila u hlavní silnice spojující Štramberk a Rybí.
4. zastavení - Na Bělé - posezení
Aby se Závišané na cestičku dostali, museli jít ze Závišic směrem na Štramberk a po 100 m za Bělským potokem odbočit na hráz bývalého rybníka.
K výpusti to bylo dalších asi 100 m a tam již pokračovali po onom travnatém chodníčku. Následně přes lávku přešli ř. Sedlničku a směřovali k vesnici Rybí.
Ještě pak odbočili do malého parčíku a byli u kostela. Celá cesta ze Závišic ke kostelíku trvala asi půl hodiny.
Průběh trasy se poněkud zkomplikoval, pokud šli občané ve smutečním průvodu. Pro zesnulého měli zpravidla dvě až tři skupiny nosičů,
kteří se v nesení truhly střídali. Zámožnější obyvatelé vozili zesnulého v rakvi na voze. Pak ale museli jet po hlavní cestě až ke Štramberku
a na křižovatce odbočit na vedlejší cestu k vesnici Rybí, vedoucí kolem sv. Kateřiny.
Benčův les nese jméno starého rodu z Kopřivnice. Před kolektivizací zemědělství patřila a dnes znova patří podstatná část lesa rodu Benišů.
Díky dlouhodobému tradičnímu výběrnému hospodaření je les druhově pestrý a věkově rozrůzněný. Tak odlišný od okolních stejnověkých smrkových monokultur.
Zejména v časném jaru je možné v lese spatřit koberce sasanek, orsejů, plicníků a mnoha dalších hajních rostlin, které již začínají být v české krajině vzácné.
Při výběrném hospodaření v tese nevznikají holiny. Podle potřeb hospodáře jsou v porostu vybírány konkrétní stromy ke kácení a to vždy tak, aby hospodářství mělo z porostu sice drobný, ale trvalý užitek.
Geologickým podložím lokality jsou ledovcové štěrkopísky překryté asi dvoumetrovou vrstvou navátých sprašových hlín.
Na tomto podloží vznikají bohaté a poměrně úrodné půdy a od vyklučení ve středověku uchránila les nejspíš blízkost potoka a poměrně velká vzdálenost od statků, ke kterým přináležela.
5. zastavení - Pod Holotů
5. zastavení - Pod Holotů - výhled do krajiny
V 10 – 12. století patřila většina obdělávané a veškeré neobdělaná půda panovníkovi.
Mimo toto vlastnictví zůstaly jen některé dědičné (alodiální) statky šlechty.
Rozmach zemědělství v uvedeném období podnítil osidlování dosud pustých krajin.
Tato kolonizace probíhala od 2. pololetí 12. –13. století. Nastoupilo období feudalismu,
státní držení půdy se rozpadalo a přecházelo do držení šlechtických rodů a církve.
Šlechtici (feudálové) si chtěli majetek podržet i pro své potomky a začali stavět hrady.
Příslušníci nižší šlechty (rytíři, zemani) si stavěli tvrze, tj. větší obytná stavení, zvnějšku opevněná,
s jednou kamennou věží a dvorem chráněným valem a dřevěnými palisádami.
V období budování hradu Hukvaldy (1236–1237) byla vystavěna i Závěšická tvrz
– Arnold z Hückeswagenu daroval zemanu Siegfriedovi za výsluhu vesničku Tamovice s osadou Závěšice
a možná i sousední Rybí. Obdarovaný si zde vybudoval zemanskou tvrz. V okolí byl stavební materiál
– kámen, písek do malty i vápenec k pálení vápna a sráz nad řekou Sedlničkou skýtal vhodné místo.
Tvrz tvořily 2 trakty kamenných budov (jih, sever) s nádvořím a 2 studnami.
Trakty budov neměly vstupní dveře a vchod byl pouze kamennými bránami z nádvoří chráněného palisádami.
Nosné zdi hlavní budovy měly tloušťku 160 cm, ostatní zdi 100 – 120 cm. Kamenné budovy byly kryty břidlicí (šifry).
Snad měla tvrz i obranný val. K tvrzi vedly 2 cesty, jedna z východu od řeky Sedlničky, druhá od západu.
Centrální věžovitá stavba, v níž sídlil i majitel panství, se zřejmě nacházela v jižní části.
Ke tvrzi patřil i horní mlýn (č.p. 72) při řece Sedlničce a kaskáda malých rybníčků. Dodnes se této části obce říká "Rybničky".
Říkalo se, že do tvrze byl zaveden spádový vodovod dřevěnými trubkami od pramene na úpatí Libhošťské hůrky.
V 50. letech 20. st. část zmíněných trubek skutečně byla nalezena. Tvrz zanikla na počátku 16. století. Dnes jsou pozůstatkem jen torza zdí.
5. zastavení - Pod Holotů - pexeso
Na území Závišic bylo historicky několik mlýnů. Nejdřív zde byl v polovině 13. století postaven tzv. horní mlýn, nedaleko tvrze,
u ř. Sedlničky. Za Marie Terezie mu bylo přiděleno č. p. 72. Obytná část se nacházela na V straně, vodní náhon na Z straně budovy.
Zleva byl přístup k mlýnici, kam se přiváželo obilí k semletí, a odvážela se mouka. Zprava stál vchod do obytné části a vzadu pila (katr) k pořezu stromů.
Mlýn byl poháněn vodou. Náhon mlýna byl na svrchní vodu, tzn., že voda byla k mlýnu přiváděna mlýnskou strouhou (dlouhou asi 300 m),
vybudovanou pod svahem na levé straně od řeky Sedlničky. Tam, kde ústí do Sedlničky Rybský potok, byla Sedlnička přehrazena,
aby se vytvořila zásobní vodní nádrž. Při vtoku do mlýnské strouhy se postavilo stavidlo, které se uzavíralo, když mlýn nepracoval.
Mlýn byl v držení vesnického fojta. Horní mlýn byl jediným mlýnem ve vsi až do rozdělení obce na Velké a Malé Závišice na konci 16. století,
kdy vznikl tzv. dolní mlýn. Po vyhoření dolního mlýna r. 1815 byl horní mlýn rekonstruován, aby zajistil zvýšenou poptávku na mletí obilí.
Ve 30. letech 19. st. byly císařským rozhodnutím pozemky a jiné nemovitosti Závišic rozprodány občanům a horní mlýn koupil Johann Kelmar.
V té době byl mlýn v plném provozu. Po Kelmarovi mlýn vystřídal několik majitelů. Zařízení chátralo, nebylo obnovováno,
až v druhé polovině 19. století mlýn zanikl. Dnes je na místě mlýna nový rodinný domek a ze staré mlýnské strouhy zbyl jen nenápadný náznak.
5. zastavení - Pod Holotů - informační cedule
Po rozdělení vsi zůstal původní horní mlýn v Malých Závišicích. Velké Závišice vybudovaly nový mlýn na pravé (hukvaldské) straně Sedlničky až na konci vesnice.
Mlýnská zástava s napojením strouhy byla vybudována ve střední části obce, cca 600 m od mlýna. Vznikla zde vodní nádrž, kterou využíval místní řezník a hospodský.
V zimě zde rubali velkými pantoky led, který využili na chlazení piva, limonád nebo masa, a to až do pozdního léta. Led se takto rubal až do zavedení elektřiny a pořízení chladíren.
K vodním mlýnům se vázalo tzv. mlýnské právo. Mlynářům dávalo právo vstupu na soukromé pozemky,
přes které vedla mlýnská strouha (strz) a mlýnská zástava (stav), za účelem udržování a oprav.
Mezi zastavení - Libhošťská hůrka - Pod vysílačem
Mezi zastavení - Libhošťská hůrka - Pod vysílačem - pohled na Štramberskou Trůbu
Toto krásné místo nabízí ideální prostředí pro odpočinek s výhledem na široké okolí. Zde můžete posedět, relaxovat a užívat si panoramatický pohled na několik význačných lokalit v regionu.
K nejvýraznějším atrakcím patří Kotouč a Štramberská Trůba, která dominují krajině svou unikátní architekturou. Dále se vaše oči mohou těšit na Bílou horu, město Kopřivnici a pozadí ve formě pohoří Beskydy.
Toto místo vám poskytuje jedinečnou možnost spojit se s přírodou a zároveň si užívat pohled na historické a přírodní poklady této krásné oblasti. Je to ideální místo pro relaxaci, kontemplaci a obdivování nádhery okolní krajiny.
Mezi zastavení - Libhošťská hůrka - Pod vysílačem - víš kde žijí jednotlivá zvířátka?
6. zastavení - Libhošťská hůrka - Rybská strana
6. zastavení - Libhošťská hůrka - Rybská strana
Před dávnými časy, v době třicetileté války, v červnu roku 1642, táhla tímto územím švédská vojska. Hledali vhodné místo na utáboření,
aby si před dobýváním hradů odpočinuli. Zalíbilo se jim na Libhošťské hůrce, kde byly pokosené louky a volné stráně, obráceny k východu a jihu,
s dostatkem pramenů a s křišťálovou vodou. Bylo krásné, slunné a teplé počasí a stráně byly prohřáté. Rozhodli se, že zde oslaví svůj pohanský svátek,
slunovrat. Postavili tábor a obřadní oltáře, na nichž obětovali svým bohům, modlili se a veselili.
Vykonáním těchto velkých obřadních slavností tato místa posvětili. Od té doby prý léčivé byliny rostoucí
na stráních Libhošťské hůrky i na mezích na jejím úpatí mají zázračnou léčivou moc.
Místní občané po dlouhou dobu chodili v měsíci červnu na tyto "svaté lůky" sbírat byliny a věřili v jejich moc a sílu.
Pověsti praví, že na hrobech svých padlých spolubojovníků sázeli Švédové stolistou růži.
Vytrvalé porosty těchto červeno-růžových květin se nacházely na různých místech v krajině.
Jedním z míst, kde tato růže rostla volně, bylo např. u živého plotu na zahradě bývalého panského dvora.
Růže kdysi hrála významnou úlohu při oslavách jarní rovnodennosti, spolu se slavíkem byla považována za posla jara.
V dobách slovanského osidlování byl údajně na Libhošťské hůrce vybudován dřevěný strážní hrádek.
Přesné místo není známo, ale pravděpodobně to bylo blízko staré kupecké stezky, kterou měl chránit.
Snad měl i dřevěnou palisádu a obranný val. Říká se, že zde slovanští věrozvěstové, Cyril a Metoděj,
při cestě do Polska a Lužice na konci 9. st. sloužili mši svatou a křtili pohany.
V době 1. republiky byl na SZ úpatí Libhošťské hůrky nalezen pískovcový kámen ve tvaru kvádru s vyhloubenou jamkou.
Byl považován za původní starou křtitelnici a je uložen u vchodu do kostela sv. Jakuba v Libhošti.
7. zastavení - Libhošťská hůrka - hřeben
7. zastavení - Libhošťská hůrka - hřeben
Tento nápadný kopec mezi obcemi Libhošť, Rybí a Závišice je místními pojmenováván podle toho,
ze které obce na něj oči hledí. Můžeme se tak setkat s jménem Libhošťská, Rybská či Závišická hůrka.
Je to jedna z nejzápadněji položených výsep Karpat, nejrozsáhlejšího Evropského pohoří.
Karpaty byly vyvrásněny v průběhu druhohor a třetihor, tento proces však pozvolna pokračuje dodnes.
Z oblasti na jihovýchod od nás vzdálené několik stovek kilometrů byly vyzdviženy mořské usazeniny
a při pohybech kontinentálních desek nasunuty až k nám. Tímto byl položen základ tohoto poměrně mladého pohoří.
Následné zvětrávání a obrušování hor vymodelovalo Karpaty do dnešní podoby. Masiv Karpat pokračuje přes Slovensko
a Ukrajinu a Rumunsko do Srbska, přičemž nejvíce území státu zabírá v Rumunsku. Nejvyšším vrcholem je Gerlachovský štít ve Vysokých Tatrách (2655 m n. m.)
Hůrka, na které stojíme, je tvořena tak zvaným flyšem. Takto se nazývá soubor střídajících se hlubokomořských pískovců,
jílovců, prachovců a slepenců, kterými jsou Vnější Západní Karpaty tvořeny. Spolu s těmito hlubokomořskými usazeninami
se k nám nasunuly i útržky podmořských vyvřelin či vápenců tvořených troskami druhohorních korálových útesů.
8. zastavení - Vyhlídka JUDr. Václava Hyvnara
Místo s krásným výhledem na Závišice je pojmenováno po významném rodákovi ze Závišic JUDr. Václavu Hyvnarovi.
Narodil se 19. 8. 1922 v rodině lidoveckého zemského poslance Jana Hyvnara – zemřel 13. 4. 2001 Cleveland (Ohio USA).
8. zastavení - Vyhlídka JUDr. Václava Hyvnara - pohled Štramberk a Beskydy
Po válce studoval na Právnické fakultě UK v Praze. Během studií se výraznou měrou angažoval
v Klubu lidových akademiků, který sdružoval lidoveckou vysokoškolskou mládež. Pro svoje postoje byl v únoru 1948 těsně před promocí vyloučen.
Po emigraci se usadil v Clevlandu, stal se redaktorem krajanských novin Nový svět a spoluvytvářel týdenní vysílání Českého hlasu.
Mimoto také působil na radnici v Clevelandu jako asistent starosty pro národnosti. Dlouholetý předseda Národního svazu českých katolíků,
jenž zastřešuje všechny české katolíky v Americe.
8. zastavení - Vyhlídka JUDr. Václava Hyvnara - vyhlídka
Po listopadu 1989 byl jmenován čestným doktorem práv Univerzity Karlovy, papež Jan Pavel II. mu udělil vyznamenání
Pro Ecclesia et Pontifice a prezident ČR Václav Havel jej 1998 vyznamenal Řádem T. G. Masaryka III. třídy.
Nedaleko vyhlídky na úbočí Hůrky můžeme nalézt strže po bývalém selském vápencovém lomu.
Vápenec se zde dobýval z poloh chlebovických slepenců mělce pod povrchem a byl využíván k pálení vápna v polních pecích.
8. zastavení - Vyhlídka JUDr. Václava Hyvnara - informační cedule a pexeso
Trasa naučné stezky okolo Závišic
|
|
| DOTACE |
Dotace poskytnuté obcí:
Žádost o poskytnutí dotace na stavbu domovní čistírny odpadních vod (ČOV):
Pravidla pro poskytování finančního příspěvku na Domovní ČOV (pdf) - platná od 1.1.2024
Žádost o poskytnutí dotace (docx)
Dotace, které čerpá obec:
Dotace - Běžecké dráhy č. 117D815006825
Projekt "Běžecké dráhy" byl realizován za přispění prostředků státního rozpočtu ČR z programu Ministerstva pro místní rozvoj.
Naše obec čerpá finanční příspěvek v rámci projektu "Cyklostezka Závišice" (Reg. číslo: CZ.06.4.59/0.0/0.0/16_038/0007762),
který je spolufinancován z EU, konkrétně z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP).
V rámci projektu dojde k vybudování a rekonstrukci cyklostezky skrze obec Závišice, přičemž spojí katastry obce Rybí a města Kopřivnice.
Výstupem projektu tak souvislá značená cyklotrasa v celkové délce 3539 m.
|
|
